Odpyká si ho jenom tehdy, pokud by se během zkušební doby pěti let dopustila dalšího zločinu. Zároveň se musí podrobit ochrannému ústavnímu psychiatrickému léčení. Rozsudek je konečný, nikdo se proti němu neodvolal.
"To, co jsme dnes projednávali, nelze nazvat klasickým kriminálním případem. Jde o osobní tragédii, při níž se okolnosti nakupily tak, že odsouzené neměl kdo podat pomocnou ruku ve chvíli, kdy zůstala úplně sama," prohlásila soudkyně Olga Fričová. Podle ní si žena svůj skutek sama nikdy neodpustí.
Ženě obžalované z vraždy hrozilo původně nejméně 12 let vězení. Kvůli řadě polehčujících okolností však nakonec neskončila za mřížemi vůbec. Jak vyšlo najevo při vyšetřování i při procesu, k sebevražednému skoku z Panské skály se svým dítětem v náručí se odhodlala v době, kdy trpěla středně těžkou depresivní poruchou a nebyla úplně příčetná.
"Její ovládací schopnost klesla zhruba na jednu třetinu a schopnost rozpoznat nebezpečnost jednání na polovinu," uvedl soudní znalec, psychiatr Ladislav Hnídek.
Matka dvouleté dcery žila podle výpovědí své sestry a matky v v dlouhodobém stresu. Pramenil z domácího násilí, kterého se na ní dopouštěl její druh. Urážel ji, ponižoval a bil.
"Nedokázala ho ale obvinit na policii a nebo ho vyhodit z bytu. Chtěla, aby dítě mělo vlastního tátu a tak všechno trpěla," prohlásila ženina matka. Jednou viděla, jak druh její dceru držel za vlasy a točil s ní po bytě. Dceři však nedokázala s jejími problémy pomoci, sama totiž po rozvodu chodila na psychiatrii.
Během osudného večera 5. srpna 2002 vzala žena dceru a šly na procházku do skal u Prysku. Poslala své sestře mobilem SMS zprávu v duchu - ani já ani dcera nepatříme na tento svět, postarej se o matku. Sestra jí volala zpátky, ale žena již telefon nebrala. Také vzkaz "vše bude lepší, vzpamatuj se" jí psala marně. Sestru uslyšela teprve okolo 22:00 hodin po sebevražedném skoku do hloubky 20 metrů. Vzkázala, že dceru zabila, sama žije, ale žít nechce. K další skále, odkud by skočila, se však kvůli zlomeninám nedoplazila. Ještě předtím, v 18:00, telefonovala žena o svém strašlivém úmyslu svému druhovi.
"Čekala alespoň na jedno hezké slova, místo toho na ni byl zlý," tvrdila před soudem sestra obžalované. Dvouletá dcera, o niž se matka navzdory nedostatku peněz vzorně starala, utrpěla při pádu smrtelná zranění. Žena těžká zranění přežila, dodnes však chodí o berlích a místo kolenního kloubu jí lékaři voperují endoprotézu. Další vývoje její osobnosti vidí psychiatr příznivě.
"Pro společnost není nebezpečná a za dva roky může žít skoro normálně," dodal Hnídek. Podle něj žena spáchala takzvanou "rozšířenou sebevraždu", při níž pachatelé vezmou s sebou svoje dítě, aby ho ušetřili trápení, které svět přináší.