Tradiční představení o posledních dnech Ježíše Krista v lidské schránce se opět odehraje na Velký pátek a opět půjde o jedno z nejkolosálnějších uvedení her v naší republice díky 40 zkušeným i začínajícím hercům a šermířům v dobových kostýmech, vše za doprovodu živého orchestru ZUŠ Česká Lípa. Od svého začátku v roce 2004 stojí za inscenací členové divadelního souboru Osli, resp. Petr Brambor Nárovec se svou ženou Ivankou.
Brambore, je možné, že spolu děláme rozhovor naposledy?
Já si myslím, že spolu ještě nějaký rozhovor o pašijích uděláme. Na druhou stranu je pravda, že jsme se se ženou již před časem rozhodli, že si po letošních pašijích dáme rok nebo dva pauzu. Už nám zkrátka došly síly, nadšení a inspirace a nějak tak cítím, že už tomu nemám co dát a dělám to jen proto, abych udržel tradici. Proto jsme se rozhodli pašije na nějaký čas přerušit.
Co ti za těch čtrnáct let pašijové hry daly, co ti vzaly?
Rozhodně jsem za posledních patnáct let trávil Velikonoce úplně jinak, než normální člověk, a to stavbou a bouráním prakťáků, aparatury, balením kostýmů a rekvizit, sháněním lidí a řešením neskutečných problémů, ale také hraním s úžasnými osobnostmi pro jedinečné publikum, vše za jakéhokoliv počasí. Radši o tom nebudu víc přemýšlet. (smích)
Když se podíváš na první pašije, co se na nich změnilo?
No je toho opravdu hodně. Nedávno, když jsme natáčeli film o pašijích, jsem někde vyhrabal video z těch prvních, no, nestačil jsem se divit. Neměli jsme skoro nic, zato velké nadšení. Scéna se postupně vylepšovala, místo jednoho kříže tři, každý rok jsme sháněli nějaké kostýmy, pro Piláta, pro stráže, pro služky, pro římské vojáky. Mnohé z nich jsme museli postupně udělat i třikrát, pro Krista skoro každý rok, v současnosti máme asi kolem 40 kostýmů, které používáme na představení. Myslím, že zlomovým okamžikem byl vstup Marka Kučery do našeho společenství a jeho hudba, kterou nám k pašijím složil, a také orchestr ZUŠ, který nás doprovází. Samozřejmě velký vliv měla i postupná výměna herců, především v roli Krista.
Jsou nějaké okamžiky, které ti zůstanou navždy v paměti?
První, co mě napadne, je chvíle, kdy se pod Pepou Fárkem, coby novým Kristem zlomil kříž, na to jen tak nezapomenu, a určitě k těm jedinečným zážitkům patří neutuchající aplaus po prvních pašijích v roce 2004, který nás pohnul k tomu, abychom pokračovali dál. Pak je toho ještě spousta, každý ročník byl nějak zajímavý, vydalo by to na knížku. (smích)
Jak sis na začátku vysníval pašijové hry? Jak se představa přiblížila realitě?
Už od začátku jsem měl vizi s vlastní autorskou hudbou hranou živým orchestrem. Po deseti letech se sen stal skutečností. Ale hlavně se nám podařilo na nějaký čas důstojně obnovit tradici, která Českou Lípu už v dávných dobách proslavila. Vize, která se stále nezrealizovala, je večerní rockové představení.
Přinese s sebou poslední ročník pašijí nějakou grandiózní tečku?
Grandiózní finále nechystáme, budu nadmíru spokojený, když to vše půjde tak, jako v předchozích letech. Spíše už přemýšlím o tom, jak udělat ty další ročníky, ale na to se potřebuju trochu nadechnout a nechat si své nápady a vize patřičně uležet. Na co se každopádně těším, je vznikající dokument o českolipských pašijích s kompletním záznamem našeho představení. Jsem moc zvědav, jak to bude vypadat.
Pašijové hry, vodní hrad Lipý, 30. 3., 15:00