Neotřelí PURPLEFOX TOWN opanují novoborský Komodor (ZaTřiPivaIV)

Verze pro tisk |

Novoborský klub Komodor se věru činí.  Ve spolupráci s velmi aktivní agenturou Rakija Booking pozval na dvě říjnové soboty do svých prostor současné hvězdy alternativní tuzemské scény. Zatímco v sobotu 16.10. dominovalo pódiu ženské pohlaví v podobě domácí Luciany a rakouské vokalistky Marley Wildthing, která na poslední chvíli zaskočila za nemocnou Amelii Siba, na nadcházející sobotu jsou do akce pod názvem ZaTřiPiva Vol. 4 přichystaní (neo)psychedeličtí art-rockoví kouzelníci PURPLEFOX TOWN. Jejich svébytná tvorba si zde rozhodně zaslouží malé ohlédnutí. 

Pražský kvartet ve složení Adam Vokáčzpěv a klávesy, Ondřej Svobodakytary, Štěpán Bína bicí a Jan Hájekbaskytara, se na domácí scéně uvedl poprvé singlem Everblue Forest v roce 2016. O rok později přidal do éteru těžko uchopitelné skladby Orchard a Quagmire, které notně zamávaly s posluchačskou vnímavostí. Purplefox Town (dále PT) totiž předkládají své neotřelé hudební divadlo, u kterého se těžko hledá pojmenování. Na jedné straně jsou v tvorbě slyšet psychedelické ozvěny raných 60. let a kultovních The Doors, na straně druhé novátorské přístupy v blues, art rocku i svébytné alternativy. Punc svérázného tělesa dokresluje i malebný vizuál jejich coverů, které opravdu zavádí diváka do nedávné historie, ale s fantaskním přesahem. To vše bylo možné najít na autentickém eponymním debutu, který nešlo než klasifikovat jako revoluční album v oblasti avantgardní psychedelie. Nebo je to surrealistický post-rock? Někdo si možná říká, že to tady s těmi termíny přeháním, ale na jejich hudbu může sedět opravdu mnoho nálepek a možná je to přehnané hledat nepřeberné množství termínů, aby se člověk nakonec neztratil v záplavě cizích slov. Možná je funkční si čtveřici trpělivě vyslechnout, vidět je i na živo a pak si udělat závěr o jejich stylovém zařazení.

Vedle výše uvedených sugestivních skladeb na prvním albu lze najít třeba svižnou a možná nejhitovější Sunken Cathedral, která zní jako vydařený klon BeatlesRush, uhrančivě atmosférickou Moorland s tesklivou kytarovou linkou anebo tři kratičké minutové songy Purple, Fox a Town, které tvoří dohromady úderný post-rockový pilíř. Od něho se pak nálada odrazí až v závěrečném eposu Swallows Returned, který osciluje mezi rozmáchlými skladbami legendárních Pink Floyd a novodobými britskými atmosfériky Anathema. Novodobá psychedelie zažívá v posledních letech docela boom, vzpomeňme na vydařené vystoupení podobně zaměřené kapely Midnight Express v rámci letošního Všudybudu v České Lípě. PT jdou však svojí cestou. Od debutu neusnuli na vavřínech pozitivních ohlasů a v co-vidovém lockdownu nemohli dělat nic jiného než připravit nový původní materiál, který pod tajemným názvem Who is Malkallam? vyšel zkraje letošního roku.

Od prvním tónů otevíráku Toadstool Tincture je slyšet, že se PT tentokrát vydali trochu jiným směrem. Zádumčivější atmosféra se prolíná celou deskou a posluchač jen čeká, koho odhalí příběh jako Malkallama. Jsou tady tíživé syntetizátory i působivá škála vokálů v druhé atmosférické skladbě Death of a Goblin Lady, kde pod duetovým vokálem zní kroutivé bluesové odchody jako na albech Angela Badalamentiho, dvorního skladatele surrealistického režiséra Davida Lynche. Vysoce kvílivé kytary jen zveličují hustou atmosféru. Šedesátkami nasáklá píseň Sewer Song se honosí brilantní rytmikou, vynikajícím sólem a teatrálními dechy, které skotačí v alternativním rytmu. Celá nahrávka je rozhodně mnohem neuchopitelnější než debut, ale to byl jistojistě záměr, protože hudba je podřízena příběhu. Novému albu by bez příkras slušelo pojmenování psychedelický art-rock. Spojujícmi formálním prvky mohou být krátká intra Caterpillar, Bees and Fireflies anebo Evil Experiment či závěrečné outro Malkallam. Naštěstí jsou tady i veselejší elementy, kdy se kvartet nechá chvílemi unášet příjemnými klávesovými plochami jako v písni Bob Balthasar anebo něžně pěje za doprovodu akustické kytary jako v úvodu sedmé Deep Inside a Labyrinth. Ta je jedním z nejsilnějších momentů na desce, protože v ní ženský hlas vypráví příběh za doprovodu perkusí. Skladba jakoby vycházela z doomových kontur britských My Dying Bride, ale (zřejmě záměrný) chaotický závěr posluchače uvede opět do dalšího očekávání, co ještě přijde. Koncepční příběhy vyžadují trpělivost, ale bude ji mít i současný fanda rockových projektů? Album finišuje, je tady jazzové instrumentální divadlo Evening in the ´ox town, brilantní dvouminutová rytmická pecka Picture Traveller anebo zasněná Discontinuity of Time. PT využívaj více, než dříve i Ondrův doplňující emotivní zpěv, jejich sbory jsou barevnější, ale neopouštějí melancholického, přemítavého ducha celé nahrávky. Ta symbolicky končí jemnou minutovkou, jíž zmíněnou Malkallam, která (možná) slibuje v budoucnu jakési pokračování. Album by si zasloužilo i textový rozbor, který by možná vydal i na několik dalších stránek. V každém případě PT touto koncepční nahrávkou učinili mocný krok dopředu.

Druhou zajímavou akvizicí sobotního večera bude mladá místní kapela se sugestivním názvem RUSTY WHEELBARROW (Rezavé kolečko). Název je možná zavádějící, ale ambiciózní trio ve složení Honza Kropáčekzpěv, kytara, Franta Matula – baskytara a Matěj Wünch – bicí, může být černým koněm na moderní českolipské scéně. Základem stylu skupiny je podle vlastním slov osobitý folk-rock, který se však rozpíná do grungeových pasáží, ale nebrání se ani punkovému nasazení. Skupina vznikla poměrně čerstvě, a sice na začátku letošního léta. Není ji tedy zatím v digitálním éteru slyšet, tudíž je pozvánka na její sobotní prezentaci zajímavou výzvou. Nechme se překvapit!

Akce ZaTřiPiva Vol. 4, která v sobotu 23.10. začíná v novoborském Komodoru od 19h, slibuje silný hudební zážitek, a pokud ji nenaruší zdravotní indispozice kapel, máme se rozhodně na co těšit!

alt
alt
alt
Nahoru